Jak se hojí rány - příběh pacientky

Jak se hojí rány - příběh pacientky

Měla jsem v životě veliké štěstí – vždycky jsem byla zdravá jako buk, a tak jsem si opravdu neměla na co stěžovat. Jednou to ovšem zřejmě přijít muselo. Miluji přírodu, vodu, slunce, exotické kraje a od sluníčka jsem měla vždy spoustu pih. Jedna se také objevila na mé pravé hýždi, ale nepůsobila žádné problémy – nezvětšovala se, neměnila barvu, nesvědila, nebolela – prostě žádné zvláštní varování. Po několika měsících společného soužití jsem se přece jenom rozhodla pihu ukázat lékařce na kožní klinice. Nevím proč, snad nějaký aktivovaný pud sebezáchovy. Smály jsme se tomu obě až do chvíle, kdy přišly výsledky histologie – diagnóza maligní melanom.

Zobrazit podrobnosti

Nebudu zdržovat – kromě šoku a nezbytnosti absolvovat řadu vyšetření, následovaly dva velké chirurgické zásahy v pravém třísle s cílem zjistit rozsah postižení příslušných mízních uzlin s jejich následným totálním odstraněním. Operoval mne velice zkušený chirurg, a navíc – laskavý člověk. Určitě mi zachránil život, žádná uzlina s možnou metastázou mi nezůstala. Co mi bohužel zůstalo, byla 35 cm dlouhá a hluboká operační rána v pravém třísle, která se přes veškerou obětavou péči lékaře dlouhé týdny nehojila pro logické zablokování odvodňovacích lymfatických cest z dolní končetiny. Třikrát týdně více než dva měsíce punkce, převazy, aplikace tlakových obvazů... Dodávali jsme si s lékařem navzájem odvahu, naději i trpělivost. Těsně před Vánocemi mi lékaři doporučili vyzkoušet nový přípravek AQUACEL® společnosti ConvaTec, což je vláknité krytí určené pro ošetřování chronických ran – přesně takových, jakou jsem měla i já. Zázrak se sice do rána nestal, ale silná exsudace rychle ustoupila a rána se začala směrem od okrajů ke středu pomalu hojit. Ustala nutnost opakovaných punkcí, používání tlakových obvazů a nekonečných komplikací při docházení do zaměstnání. Dnes mi v třísle ještě zbývá asi třícentimetrový mělký kožní defekt, ale zoufalá už z toho nejsem. S přípravkem AQUACEL® to jistě zvládneme.

J. G. z Prahy, převzato z časopisu Radim